Duhový most

30. června 2009 v 20:03 | Zašovský květ |  Zajímavosti
Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.
Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely, jsou pryč.
Ten, kdo byl starý, je opět mladý. Ten, kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou opět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších dnů. Jsou štastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich páníček, přítel největší.
Všichni si spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní… podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje. Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji.
Našel svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí.
... a tehdy překročí Duhový most společně.