O Baxynce

25. června 2009 v 15:32 | Zašovský květ
Bambulka, jak jí s oblibou přezdíváme, se narodila 27.04.2006 mamce Ariellce a taťka byl tentokrát Avram Gutta Fortuane. Už od prvopočátku se jevila jako temperamentní a velmi zvídavé škvrně. Pořád jsem ji tak nějak viděla, že zůstane doma. I jméno jsem volila podle mého přání. Na jednom výcvikovém táboře jsem ho slýchala celý týden, patřilo černoznakaté fence, a já jsem věděla, že pokud budu mít někdy čz hovawartku, tak jí budu říkat Baxy. No to jsem netušila, že se to bude tak brzy. Arinka měla už poslední štěňata, bylo rozhodnuto- už ji nedám
Už v necelých osmi týdnech se mnou vesele jezdila autem na výcvikové soboty naší záchr.brigády. Zatím se jen seznamovala s prostředím, novými lidmi, psy a hlavně nebyla neustále se svou maminou. Snažila jsem se, ať si zvyká, že ji nemá za zadkem, ať se učí samostatnosti a naváže na mně. Snaha se vyplatila, můžou fungovat i samostatně.
Postupem času jsem je už brávala většinou obě. Moje plány, že budu s Baxičkou aktivně cvičit, protože je akční, se postupem času jaksi rozplývaly. Změny a problémy v mém osobním životě mi zaměstnávaly mozek natolik, že jsem se nedokázala až tak dobře soustředit na výcvik a správnou motivaci. Než bych svoji negativní energii přanášela na psy, raději jsem cvičení odkládala na příznivější dny. Naštěstí moji hovíci mají se mnou trpělivost a jsou se mnou v dobrém i zlém. I ne úplně pravidelné trénování poslušnosti a dovednosti na našem domovském cvičáku na Bystřičce (občas jsme s partou vyjeli i na jiné cvičiště) se ukázalo jako slušný základ. Přihláška na naše první zkoušky byla odeslaná, batoh s výbavou nabalený, auto připravené. Já jsem se dokonce na zkoušky začala těšit, protože od posledních akcí s Ariellkou už uteklo spoustu vody. Bohužel jsem v noci začala být špatná a ráno jsem už nebyla schopná nikam odjet, jen na pohotovost. Baxičce to zjevně nevadilo, protože na ranní nedělní procházku chodívá stejně s pánem, tak paničku omluvila. Takže zatím jsme bez zkoušek, ale posnažíme se, i když mamču asi už nedoženeme